Miluju ruční práce. Je to tak. Prostý fakt, který je neměnný a mým životem prochází jako červená nit. Od chvíle co mě moje maminka naučila plést, což bylo v devíti letech jsem nestrávila ani měsíc bez nějakého tvoření. Puberta byla období zkoušení. Zkusila jsem drhání, náramky přátelství, vyšívání, šití oblečení pro Barbie, skládání origami...no mohla bych pokračovat donekonečna, ale představu máte. Po studijní pauze jsem se vrátila k ručním pracem o narození Márinky, tehdy přicházely do módy háčkované čepičky a tak jsem se snažila udělat nějakou pro ni.
Pak jsem přešla na oblečení a nakonec na hračky...Proto mě blaží zájem mojí dcerky. Vloni chtěla učit háčkovat řetízek, což bylo trochu těžké protože je levák a já pravák, ale popasovaly jsme se stím.
Minulý týden přišla s prosbou, abych jí naučila šít, že si chce ušít medvídka na mazlení a cestování.
Byla jsem v šoku jak ji to vůbec napadlo, šťastná z jejího zájmu a spokojená za čas strávený společně. A tak jsme šily. Tedy já radila a Márinka zarputile zápasila s jehlou a nití. A dokončila ho. Pak mu sama od sebe ušila spacák a kabát. Když byla u babičky udělaly spolu medvědovi batůžek na věci. Jmenuje se Pacička. Jsem pyšná jak páv a hrdá na ni. Překvapila mě a šokovala a příjemně.
Vydržela přes týden u jedné věci. Moje holčička udělala obří pokrok a otevřela si dveře do světa kreativity, budu se ze všech sil snažit, aby jí to vydrželo. A jak to máte vy?