Adventní hrátky

Bylo nebylo, za sedmero horami a sedmero lesy jedna domácnost kde všechno nějak drhlo a mělo spoždění. U Doležalů. Letos prostě něja nic nestíhám. Adventní svícen byl hotov v termínu jen proto, že jeho výroba trvala pět minut a svíčky mi koupila tchýně. Já na ně naprosto zapomněla :-).

 Zato jsem v adventu konečně splnila sen Márince, přála si upéct domácí sušenky s lentilkami, jak jsme to jednou někde viděly vyfoceno.

Protože byly naprosto delikatesní, dodávám recept:

DOMÁCÍ SUŠENKY

110 g másla
145 g cukru
1 lžíce medu
1 velké vejce
200 g hladké mouky
1/2 lžičky kypr. do peč.
Plnidlo ( cokoliv chcete do těsta dát: rozinky, čokoládové kousíčky atd. podle chutí a fantazie)

Utřete máslo s cukrem, zamíchejte mouku s pr. do peč., přidejte plnidlo, promíchejte. Vyválejte váleček o průměru asi 5 cm, těsto není úplně tuhé já vytvarovala s pomocí smršťovací fólie a v té už jsem to nechala pak zabalené. Dejte na cca hodinu do mrazáku. Pak krájejte asi 2 cm silná kolečka a dejte na plech potažený pečícím papírem a šup do trouby vyhřáté na 170 stupňů. Pečte asi 20 - 30 minut dorůžova.

Taky pečeme cukroí s Márinkou a dovádíme to je jasné :-D.

Tak se mějte a užívejte si.

Bramborový makovec....

Když jsem se jednou bavila s mojí maminkou o vaření, padla řeč na starou, otrhanou kuchařku u mých rodičů ve vařence. Dozvěděla jsem se, že ji darovala mojí mamce její tchýně, moje babíčka, řečená bábinka...A tuhle kuchařku dala mamka mě. Když si nevím rady v kuchyni, světe div se neběžím hned googlit, ale mrknu se nejdřív do ní, Já vím, je to staromódní, ale pro mě je to kousíček mého dětství, kdy mamka hledala taky v ní :-) Jednou jsem tam našla recept na bramborový makovec. Zaujalo mě to těsto z brambor a musela jsem to vyzkoušet. Mňam! Je výborný, vláčný, jen je ho málo, podle rozpisu vychází tak 1,5 cm vysoké těsto na menší pekáč. Tady je:

BRAMBOROVÝ MAKOVEC

20 dkg ve slupce vařených, jemně nastrouhaných brambor
4 dkg jemné krupice
8 dkg mletého máku
15 dkg cukru (dávám o něco méně, přijde mi to moc)
1 vejce
1 bílek
4 lžíce mléka
1 prášek do pečiva
skořice, hřebíček, vanilka...

Žloutek utřeme s cukrem a mlékem do pěny, z bílků ušleháme tuhý sníh. Do žloutkové pěny postupně zapracováváme zbytek ingrediencí, těsto dáme do pečícím papírem vyložené formy ( je celkem dost husté, nelekejte se...) Pečeme zvolna asi 160 stupnů dozlatova. můžeme pomazat pikantní, nebo navinulou marmeládou, nebo polít čokoládovou polevou, Mńam...

Než jsem stačila vyfotit bylo půl pekáče pryč....

Kovářova kobyla už (ne)chodí bosa :-)

Jak tak sedím ve své minipracovničce a háčkuju, najednou si uvědomuju, že jsem obháčkovala kdekoho a sobě jsem neuháčkovala nic celé roky. Rozhodla jsem se, že to musím napravit a taky se něčím obdarovat a udělat si radost. Vzheldem k nedostatku času před Vánocemi jsem se rozhodla uháčkovat si šátek.

 Není to tak dlouhá práce a šátky nosím celou zimu...Zvolila jsem jednoduchý šátek vycházející z babiččina čtverce z jedné starší praktické ženy. Háčkovala jsem z elianu nicky, je totiž příjemný na kůži a hřeje a není tak mohutný...v barvě kterou mám obzvlášť ráda, tóny fialové, které jsem rozbila světle hnedou...Jen to focení na mě mi vůbec nejde :-( A tady je ofotografovaný rozkres:

Udělejte si taky radost...je to skvělý pocit!

Prázdniny s cestováním....

Rozhodla jsem se navštívit své rodiče i s holčičkami i přes absenci auta. Pojedeme vlakem. Znělo to snadně. Já, dvě holky, kufr a golfky se nalodíme do vlaku a pojedeme. Všechno bude jednoduché. Mno. Nakonec jsem všechny věci směstnala do obřího loďáku, co máme na dovolenou.

 Našla vlak který jede z Trutnova do Kolína bez přestupu. Tři hodiny, to bude dobrý, nějak je zabavím. To půjde. První fázi jsme zvládly, neujelo nám MHD na nádraží, sice jsem byla zadýchaná jak sentinel, ale stihly jsme to. Došly jsme na vlakáč, koupily si jízdenku, mlsání na cestu a čekaly na příjezd vlaku. Naštěstí předjel poměrně rychle a s vypětím sil jsem naložila holky, složený golfáč a kufr do vlaku, natáhla jsem si svaly na levé ruce...

Když vlak vyrazil ze stanice, všechno vypadalo dobře. Márinka si luštila v Mateřídoušce, Hanýžka vypadala, že bude spát...Nespala, druhou půlku cesty strávila okopáváním mě, sedačky, našich věcí, vydováním kojení asi tak každých pět minut a výskáním při kterém rezonovaly tabulky v oknech. Vydržela jsem, přežila, v cíli jsem byla rozcuchaná, vyčerpaná a bolela mě hlava, Márinka byla milá a natěšená, Hanýžka se konečně unavila a v autě usnula :-)

Kdepak u babičky chutná nejlíp, obě spořádaly megaporce večeře a celé nadšené málem zničily psa mých rodičů....

Užily jsme si všechny aspekty výletu, včetně neustávajícího deště a cesty zpátky. Bylo to celkově vzato prima. Příště budu připravená. Vezmu víc hraček do vlaku a víc leporel a uspávací střely :-D

Zateplit....

Ukázaly se podzimní mlhy a déšť. Tady v Podkrkonoší bývá už teď studený a tak jsem se jala zateplovat nejmladšího člena rodiny, neb my ostatní máme přehršle čepic, návleků, šálů z předešlých let :-)...

Přiznávám se zcela bez mučení, že modročervená čepka je od Bandorky z blogu, původně pro soutěžení v projektu, ale jako vždycky nestíhám :-D, eliotka je zase podle návodu od Fizule, nákrčník a návleky jsou moje osobní improvizace, rozhodla jsem se, že dodám návod, pracuje se na něm intenzivně..Tak zimo, klidně přijď my jsme už obháčkováni teple....

Halloween, Dušičky, technika a já

U nás doma slavíme Halloween. Ano, je to nebetyčná amerikanizace, ale ať se na to podíváte jak chcete, na našem území se v této době vždy nějakým svátkem uctívaly mrtvý předci. Začali to vlastněnevědomky moji rodiče před šesti lety, když si půjčili Márinku na podzimní prázdniny a aby jí spestřili program, zařadili vydlabávání dýně. Márinka byla nadšená a tak vyžadovala vydlabávání i doma. Podřídila jsem se. Nikomu to neublížilo, dělali jsme to spolu, super. Vloni ji napadlo pozvat si kamarádku. Letos už pozvala kamarádky dvě, jedna u nás spala, vydlabávali jsme dýni. Pekli dobroty, pouštěli si strašidelné pohádky....

Nafotila jsem jim celý večer a sekundovala aby si neublížili, jenže nastal nečekaný problém...můj nový telefon odmítl mít cokoliv společného s mým starým počítačem :-) asi válka generací či co, prostě jsem nebyla schopna převést fotky do počítače. Technické potíže skončily až dnes díky muži, který zasáhl a neprosně přinutil oba tvrdohlavé přístroje k neochotné spolupráci. A tak píšu s týdením spožděním :-)

Vlastně mě to moc bavilo, holky byly nadšené, i malá Hanýžka si to neskutečně užila. Stláskala toho tolik, až jsem se bála, aby jí nebylo špatně, ale nebylo, spala celou noc jako dudek. A holky taky.

Americká neamerická, vydlabávání byla švanda, rozsvícená krásně voněla a hezky vypadala.

Já zas oprášila svůj čarodějnický klobouk. Tyhle svátky a dětské karnevaly nestydatě využívám, abych si mohla taky hrát :-D

Kdopak ví co to je? Ano, to si holky hráli s fluoreskujícími tyčinkami z kiku na hvězdné války a to včetně zvukových efektů :-D. Tak se mějte krásně a hrajte si taky, je to prima.

 

Listí a jinovatka

Musím napsat a nedá mi to, o podzimu. Miluju podzim a ne jen tu první krásnou část kdy je ještě hodně teplo a jen je barevné listí. Miluju i tu část kdy je brzo tma a ráno je všechno ojíněné jinovatkou, připadá mi jako by někdo vnoci vyzdobil celý svět jen pro mě. Kupy listí se rozrůstají a omamně voní, je vlhko a v přírodě se rozléhá ticho. Všechno je ospalé, pomalé a takové milé. Nosíváme s dcerkami holínky a nepromokavé bundy a chodíme se rochnit do vlhkého listí a skákat do kaluží pokud pršelo. Někdy se mi zdává jako bych slyšela matku přírodu ospale zívat a ukládat se k spánku. V tomhle období mám sklon péct, vařit k večeři polévky a dávat si před spaním horkou čokoládu. A jak to máte vy?

Vrozená vášeň...

Dneska to bude o něčem mimo dětí a ručních prací, no vážně. Bude to o mé celoživotní naprosté vášni až závislosti. O knihách. Někdy na prvním stupni základní školy jsem začala číst sama pro sebe, mimo čtenářský deník, mimo školní doporučenou četbu a jak mohou potvrdit členové rodiny, byla jsem k nezastavení, četla jsem vždy a všude a ještě v noci pod dekou až mi tatínek nakonec vymyslel čtecí lampičku, abych si neničila oči. A já se stávala pipi punčochatou, malým bobšem, Robinsonem Crusoe, Kapitánem Nemo...mno už asi chápete, že?! Samozřejmně, že čtu pořád, vždy a všude :-) Miluju Betty McDonaldovou a Roberta Fulghuma a Paula Coelha, Viktor Hugo byl mým snad nejoblíbenějším autorem v pubertě. A samozřejmě podléhám módním vlnám, jsem jen člověk :-) na podzim vždycky čtu Upíří deníky a Školu noci, bývá mi smutno a mám plnou hlavu starostí a tohle je oddyhové čtení. V prosinci pak čtu celou ságu Stmívání, každý rok, no vážně. Na jaře se nějak dostanu k Jihu proti severu a nějakému novému Stevenu Kingovi, pak přichází léto a já prahnu po něčem novém těžkém na přemýšlení a trochu neobvyklém, letos to byl Antoinne de Saint-Exupéry, Malý při, kterého vždycky obrečím, Noční let a každý rok poskočím kousek v Citadele, ještě jsem ji nedočetla, je moc hutná, dám vždycky tak dvacet stran maximálně a pak o tom musím přemýšlet...Letos jsem navíc objevila blog, kde jsou přímo přehršle nápadů na čtení...Princ a Večernice a tam narazila na knihu, kterou bych měla znát a neznám: Hovory s T.G.Masarykem od Karla Čapka. Musím říct, že je to neskutečně zajímavá četba, ještě nejsem na konci :-) A taky jsem nakousla dílo Václava Cílka, oblíbence mého tatínka, který mi půjčil jednu ze svých knih a já se o ni starám skoro mateřsky :-)

Díky, tati, máš to u mě. A tak se točím v takovém knižním kole roku, občas najdu něco nového, neotřelého, co připojím, nebo taky ne, pořád znovu se vracím ke svým miláčkům a stávám se aspoň na chvilku Scarlett O´Harovou, Sinuhetem, Malým Princem, Poutníkem, Betty v sanatoriu s tuberkulózou, Bellou, Elenou....a snažím se aby moje mysl nezapomněla jak si hrát :-)

Banánový chlebíček :-)

Počasí to přímo žáda, když je hnusně peču ráda! Banánový chlebíček k nám přicestoval jednou odpoledne v albert magazínu, jelikož jsem měla doma pár dalmantinových banánů tak jsem ho upekla, no zaprášilo se po něm a od té doby patří mezi naše stálice....

Recept:
3 banány, hodně moc zralé
130 g másla v pokojové teplotě
200g tmavého třtinového cukru ( já dávám malinko míň)
1 lžička vanilkového extraktu
2 vejce
190 g hladké mouky
1 lžička prášku do pečiva
1/2 lžičky jedlé sody
1/4 lžičky mleté skořice
60 ml javorového sirupu
 banány dám do misky a vidličkou je rozmačkám na kaši, do robota dám vejce, cukr, javorový sirup a vanilkový extrakt a pořádně vyšlehám, pak po lžičkách přidávám banán a mouku se zbytkem ingrediencí a promíchá. Těsto je poměrně dost hutné, nelekejte se, má to tak být. Těsto přemístím do vymazané a vysypané formy na biskupská chlebíček a peču při 160 stupních úplně dozlatova. Doporučuji nechat vychladnout ve formě.

Vůně podzimu....

Znáte to, podzim voní, jako...jako...jako jablka, švestky, skořice...a jiskrný studený vzduch ještě pořád zlatý sluncem. Procházky spadaným listím, stmívání když jdeme večeřet a sluníčko jako zlatá medaile těsně nad obzorem, růžovo-červené nebe a štrůdl. Ano, závin. Po mě patří k podzimu, když padají letní jablka. Jindy ho nepeču, no vážně. Tažený mi moc nejde a nikomu ode mě nechutná, ten umí jen moje maminka. Dělám z listového těsta. Ten milují všichni u nás doma. Naposledy jsem omyslem koupila těsto kde není jeden blok těsta ale pláty připravené k práci, tak jsem neudělala jeden nebo dva záviny, ale šest. Když to viděla Márinka povídá, jé štrůdlový housky a tak máme štrůdlousky :-)

Márinka si vyrobila cedulky s názvy ročních období na nástěnku, podzim napsala s roztomilou hrubkou :-D

Zábava je od slova bavit se ....

Přesně tak!V duchu tohoto kréda jsem hledala něco co by zaujalo všechny tři z nás :-). Světe div se z hlubin chaosu v mém psacím stole se vynořila zapomenutá brožurka, nevím už odkud se tam vzala, skládání origami. Součástí byly i vhodné čtverečky barevného papíru. Já moc toužila složit si jeřába a Márinka hlasovala pro skákací žábu...Hanýžka nám pomáhala ze všech sil, fascinovaná tím co děláme s kousky papíru :-).

Nebudete tomu věřit lidičky, ale žába vážně skáče! Uspořádaly jsme si s Márinkou závody. A navíc stlačený ve vrstvách naskládaný papír vydržel i Hanýžčin pokus ho ožužlat! Ti japonci jsou fakt machři!!!