Nedělní rána

  Miluju nedělní rána v létě. Sluníčko už dávno hřeje, obloha je blankytně modré nebe s načechranými bělostnými beránky a u nás se chystá snídaně. Pomalu a líně. Dneska jsme pekli domácí vafle. Recept jsem ulovila na blogu u Moniky v blogu u nás na kopečku (zkoušela jsem vložit aktivní odkaz, ale nejde mi to ). Uvařila jsem kakao a vyndala jednu zavařeninu od tchýně a jednu od mojí mamky. Ta vůně a cinkání nádobí a příprava stolu mi připomněly moje letní prázdniny, když jsem byla dítě.  U babičky...Rána, kdy babička dělala snídani, děda se holil, v rádiu hrály takové ty pořady jako Meteor a Kolotoč. No jo jsem nějaká nostalgická, já vím. Jenomže jak se tetelí vzduch nad asfaltem, připomíná mi doby, kdy jsme chodili s babičkou na procházky. Na probuzení ve stařičkém pokoji s nábytkem z černého dřeva a soškou nahé ženy na peřiňáku, na tapety se vzorem jakýchsi abstraktních stromů a květů, povlečení se smrčky...no jo zabředávám, zpátky k vaflím. byly božské, voňavé, křupavo - vláčné prostě božské. Mrkněte na ně :-).  Odkaz tady ( snad se mi to konečně povedlo...)

Sága Cizinka

  Prázdniny prý přejí čtení :-). No já nevím, s batoletem se čte obtížně, každou větu čtu nejmíň třikrát neboť neustále odbíhám něco sundat, nandat, podat, pověsit...Ale zpátky k Cizince. Někde na fcb jsme natrefila na odkaz na seriál Outlander, který je natočený podle knižní předlohy. Já přeci miluju knižní předlohy, čítám je většinou současně s díváním se na seriál, nebo film...Hm. Sága Cizinka obsahuje knihy Cizinka, Vážka v jantaru, Mořeplavec a Bubny podzimu, je to celkem 3632 stran! A řeknu Vám, že číst něco takového s batoletem chce čtenářské koule, no vážně!!!
  Sága je veeeeelmiiii dlouhááááá. Ale. Ale velmi čtivá. Styl spisovatelky Diany Gabaldon je bohatý a přitom celkem jednoduchý, což způsobuje, že nemůžete přestat a čtete pořád, při vaření, koupání dětí, koukání na zprávy, před spaním, při jídle...no představu máte. Navzdory všem nepříznivým podmínkám jsem knihy zhltla jedním dechem, místy napnutá jako struna. Rozhodně doporučuji ke čtení. Umím si představit dlouhé zimní večery s kakaem vedle ruky a nohama zachumlanýma v dece při čtení tohoto příběhu :-). Jedním slovem Mňam!!!

Domácí modelína

  Valilo se to na mě už od jara. Všude kam jsem se podívala na mě vyskočil někdo, kdo dětem vyrobil domácí modelínu. Odolávala jsem statečně. Pak jsem holkám koupila Prďáckej časák. Dětský časopis trochu jiný než jsme zvyklé. Měli ho na poště, když jsem posílala zakázku, stál tam za sklem a já o něm už kdysi četla, že je báječný. Koupila jsem ho, protože si s holkama rády čteme. Otevřu ho, listuju a co najdu? Ano, domácí modelínu, návod, fotky...No jo porád vesmíre, já tu modelínu s holkama uplácám, když na tom tak trváš :-).
  Nastínila jsem tenhle nápad Márince a ta byla nadšená. Takže jsme přečetly návod, daly dohromady suroviny, pohádaly se kvůli barvě a šli jsme na to....

 

  Výroba vypadala sice naprosto jednoduše, ale nebyla. První věc: když tam píšou, že se to lepí na vařečku i pánev tak je to ryzí eufemismus!! Lepí to přímo strašidelně!!! V téhle fázi to Márinka vzdala, míchala chuděra jak vzteklá, ale jak to začalo lepit nějak to neměla sílu míchat. Hmota se začala připalovat, takže jsme si to vyměnily, já míchala a ona držela pánev....legrační. Druhá věc: Stydne to hrozně dlouho. Fakt děsně dlouho. Holky se mě ptaly kdy už to bude asi desettisíckrát. Ale když už to vystydlo, bylo to super! Hmota se krásně tvarovala a nemastila jen malinko barvila ruce.

 

 

 

 Vzhledem k tomu, že barvy jsou potravinářské tak to bylo vpohodě!! Běžte na to. Je to psina!!! A galerie modelů...