čtvrtek 29. října 2015

Vrozená vášeň...

Dneska to bude o něčem mimo dětí a ručních prací, no vážně. Bude to o mé celoživotní naprosté vášni až závislosti. O knihách. Někdy na prvním stupni základní školy jsem začala číst sama pro sebe, mimo čtenářský deník, mimo školní doporučenou četbu a jak mohou potvrdit členové rodiny, byla jsem k nezastavení, četla jsem vždy a všude a ještě v noci pod dekou až mi tatínek nakonec vymyslel čtecí lampičku, abych si neničila oči. A já se stávala pipi punčochatou, malým bobšem, Robinsonem Crusoe, Kapitánem Nemo...mno už asi chápete, že?! Samozřejmně, že čtu pořád, vždy a všude :-) Miluju Betty McDonaldovou a Roberta Fulghuma a Paula Coelha, Viktor Hugo byl mým snad nejoblíbenějším autorem v pubertě. A samozřejmě podléhám módním vlnám, jsem jen člověk :-) na podzim vždycky čtu Upíří deníky a Školu noci, bývá mi smutno a mám plnou hlavu starostí a tohle je oddyhové čtení. V prosinci pak čtu celou ságu Stmívání, každý rok, no vážně. Na jaře se nějak dostanu k Jihu proti severu a nějakému novému Stevenu Kingovi, pak přichází léto a já prahnu po něčem novém těžkém na přemýšlení a trochu neobvyklém, letos to byl Antoinne de Saint-Exupéry, Malý při, kterého vždycky obrečím, Noční let a každý rok poskočím kousek v Citadele, ještě jsem ji nedočetla, je moc hutná, dám vždycky tak dvacet stran maximálně a pak o tom musím přemýšlet...Letos jsem navíc objevila blog, kde jsou přímo přehršle nápadů na čtení...Princ a Večernice a tam narazila na knihu, kterou bych měla znát a neznám: Hovory s T.G.Masarykem od Karla Čapka. Musím říct, že je to neskutečně zajímavá četba, ještě nejsem na konci :-) A taky jsem nakousla dílo Václava Cílka, oblíbence mého tatínka, který mi půjčil jednu ze svých knih a já se o ni starám skoro mateřsky :-)

Díky, tati, máš to u mě. A tak se točím v takovém knižním kole roku, občas najdu něco nového, neotřelého, co připojím, nebo taky ne, pořád znovu se vracím ke svým miláčkům a stávám se aspoň na chvilku Scarlett O´Harovou, Sinuhetem, Malým Princem, Poutníkem, Betty v sanatoriu s tuberkulózou, Bellou, Elenou....a snažím se aby moje mysl nezapomněla jak si hrát :-)

sobota 17. října 2015

Banánový chlebíček :-)

Počasí to přímo žáda, když je hnusně peču ráda! Banánový chlebíček k nám přicestoval jednou odpoledne v albert magazínu, jelikož jsem měla doma pár dalmantinových banánů tak jsem ho upekla, no zaprášilo se po něm a od té doby patří mezi naše stálice....

Recept:
3 banány, hodně moc zralé
130 g másla v pokojové teplotě
200g tmavého třtinového cukru ( já dávám malinko míň)
1 lžička vanilkového extraktu
2 vejce
190 g hladké mouky
1 lžička prášku do pečiva
1/2 lžičky jedlé sody
1/4 lžičky mleté skořice
60 ml javorového sirupu
 banány dám do misky a vidličkou je rozmačkám na kaši, do robota dám vejce, cukr, javorový sirup a vanilkový extrakt a pořádně vyšlehám, pak po lžičkách přidávám banán a mouku se zbytkem ingrediencí a promíchá. Těsto je poměrně dost hutné, nelekejte se, má to tak být. Těsto přemístím do vymazané a vysypané formy na biskupská chlebíček a peču při 160 stupních úplně dozlatova. Doporučuji nechat vychladnout ve formě.


pondělí 12. října 2015

Vůně podzimu....

Znáte to, podzim voní, jako...jako...jako jablka, švestky, skořice...a jiskrný studený vzduch ještě pořád zlatý sluncem. Procházky spadaným listím, stmívání když jdeme večeřet a sluníčko jako zlatá medaile těsně nad obzorem, růžovo-červené nebe a štrůdl. Ano, závin. Po mě patří k podzimu, když padají letní jablka. Jindy ho nepeču, no vážně. Tažený mi moc nejde a nikomu ode mě nechutná, ten umí jen moje maminka. Dělám z listového těsta. Ten milují všichni u nás doma. Naposledy jsem omyslem koupila těsto kde není jeden blok těsta ale pláty připravené k práci, tak jsem neudělala jeden nebo dva záviny, ale šest. Když to viděla Márinka povídá, jé štrůdlový housky a tak máme štrůdlousky :-)



Márinka si vyrobila cedulky s názvy ročních období na nástěnku, podzim napsala s roztomilou hrubkou :-D

sobota 10. října 2015

Zábava je od slova bavit se ....

Přesně tak!V duchu tohoto kréda jsem hledala něco co by zaujalo všechny tři z nás :-). Světe div se z hlubin chaosu v mém psacím stole se vynořila zapomenutá brožurka, nevím už odkud se tam vzala, skládání origami. Součástí byly i vhodné čtverečky barevného papíru. Já moc toužila složit si jeřába a Márinka hlasovala pro skákací žábu...Hanýžka nám pomáhala ze všech sil, fascinovaná tím co děláme s kousky papíru :-).


Nebudete tomu věřit lidičky, ale žába vážně skáče! Uspořádaly jsme si s Márinkou závody. A navíc stlačený ve vrstvách naskládaný papír vydržel i Hanýžčin pokus ho ožužlat! Ti japonci jsou fakt machři!!!


sobota 3. října 2015

Poslední podzimní čepice...

Tak jsem právě dokončila poslední podzimní čepku pro Hanýžku, srdíčkovou podle PILGRIM bloggerky, nepovedla se mi podle představ, nevím čím to je, ale i tak se mi líbí.....
Dodala jsem velké háčkované srdíčko ulovené na pinterestu a pár malinkých knoflíčků....Tak a bavlno sbohem, začínám pracovat na zimních modelech...až dodělám pochlubím se :-) .

pátek 2. října 2015

Bačkůrková oddyssea

Znáte to, když si něco namyslíte, něco chcete umět vyrobit a ne a ne se to povést? Ale nedáte pokoj dokud neuspějete....Takhle já si umanula, že se naučím uháčkovat bačkůrky, capáčky...říkejte tomu jak chcete...začla jsem hned jak jsem měla miniaturní nožičky k obutí :-) . Nejdřív se mi moc nedařilo. První výtvory nebyly nic moc...ale lepším se a nepřestávám...a ještě nejsem u cíle :-) . Mrkněte jak to semnou zatím vypadá.

První pokus...
Druhý pokus....už lepší...
Pak jsem si vzpomněla na trepky které nám háčkovala moje babička, s pecičkami na nártu a tak jsem se začala pokoušet udělat podobné...
Zatím nejlepší výtvory....ale pořád nekončím, pořád mám spoustu nápadů...třeba teď jsem vyrobila balerýnky pro Hanýžku, z bavlněného provázku, se sysalovou podrážkou a stélkou z bavlny...až přijde zpátky teplo...