První deka, věrná kamarádka a společnice mých dnů vznikala vážení přátelé neuvěřitelných osmnáct let. Je to tak, nekecám. Začalo to kdysi velmi dávno, právě jsem dospěla a moje maminka se zbavovala starého dětského povlečení. Pravda bylo zvetšelé a to velmi. Jenže...Jenže bylo moje oblíbené hrozně dlouho. Bylo s růžičkami. Část jsem zachránila a schovala. Za nějaký čas jsem dostala od kamarádky přehoz na postel, látka se mi líbila, ale ten přehoz ne :-D Promiň, Jano, je to tak. Pořád jsem přemýšlela jak ho upotřebit a pak jsem někde četla článek o osadnících v Americe, jak ze zbytků šili deky, protože byl nedostatek materiálu, hm. V hlavě jakoby se mi rozsvítila žárovka. Ušiju si deku! Přidala jsem milované růžičky a doplnila starým prostěradlem a nastříhala si čtverce. Měla jsem v úmyslu šít ji ručně. Šlo to děsivě pomalu, naštěstí mého tehdy ještě přítele a jeho mamku napadlo koupit mi šicí stroj. Nechtěli abych se stím tak pachtila. Hurá šlo to rychleji! Jelikož jsem nevěděla nic o skutečném šití patchworku a quiltování vymýšlela jsem za pochodu co jak udělám. Nedopadlo to nijak valně. Ale...Ale deka byla celá, hřála a byla z mých rukou. Časem se velké čtverce poškodily a některé téměř zmizely používáním a vinou nedostatečného prošití a já měla víc načteno o patchworku a tak jsem se rozhodla deku opravit. Poškozené části jsem doslova zazáplatovala, deka dostala lem a každý čtverec jsem přepoctivě prošila rukou. Víc jí to sluší, co říkáte? Na výstavě by neuspěla, ale...Je moje, z látek které mám ráda a je semnou už dlouho a to je někdy nejvíc.
