První kniha

  Tohle nebude o čtené knize, to předesílám rovnou. Tohle bude o knize napsané. Márinka je odmalička vášnivá kreslířka. Kreslí pořád všude a vždy. Loni si začala vymýšlet příběhy pro loutkové divadlo z krabice od mlíka, které si sama vyrobila. Teď mě překvapila knížkou o svých plyšácích - lemuřích kamarádech. Vlastně jsem si kecla na zadek. Je jí deset a už je takhle nadaná. Měla bych se snažit ten talent víc podchytit a podpořit. A tak si vyprávíme, kreslíme, čteme knihy, vymýšlíme alternativní konce k pohádkám.

 

 

 

 

 

 

 

 

PS: Právě pracuje na pokračování :-D. Děti jsou zdrojem poučení, šoku, pýchy a štěstí, tedy aspoň ty moje.

Přišlo mrazivo

  Přišla konečně pořádná zima. Takový ten mráz, kdy člověku mrzne nos. Já vždycky toužím po nějakém teplém futrálu na svůj dlouhý frňák. Ještě jsem žádný nesehnala, ale pátrám po něm každou zimu. Hanýžka je nadšená samozřejmě. Muldy sněhu jsou úžasné dobrodružství. Není větší potěšení než koulovat maminku cestou na autobus :-D. Márinka chce pořád sáňkovat. Gary ohrnuje nos nad tou bílou studenou spoustou z okenního parapetu. Já uplatňuju optimistické naladění když lovím Hančí ze závějí a cítím jak mi vlhko prosakuje skrz staré zimní boty....jenže....pak se podívám jak krásné jsou zasněžené stromy a jak je všechno něžně bílé...a zima mě má zas na lopatkách.

                                                                   
                                                                    V šest ráno...

 

Cestou ze školky koulovačka z prašanu :-D

 

                                                                      
                                                                              Zimní Úpa

                                                              
                                                                     Naše auto

Vánoční resty

  Letos mi Vánoce utekly pod rukama, potvory jedny! Užívala jsem si poslední dny mateřské, holčičky, přípravy a stres mě honily po všech koutech...ale i tak to byly krásné dny. Dokonce letos po deseti letech na Štědrý den sněžilo, sice se sníh na zemi neudržel, ale atmosféru to vykouzlilo pěknou.

Back in white :-)

  Čtyři roky doma uběhly jako voda a dnes nadešel den, kdy jsem se vrátila do práce. Musela jsem sice z technických důvodů změnit zaměstnavatele, což mě rozesmutnilo, ale sehnala jsem jiné místo. Takže, back in white a hrrr na ně!

 Omluvte prosím kvalitu fotek, selfie mi prostě nejdou a asi nikdy nepůjdou...ale to nevadí...hlavně že je mír.