10 let

  Dneska v 19:58 to bylo deset let, co jsem se stala mámou. Pamatuju si na to jak jsem držela své první dítě poprvé v náruči, Byla krásná jako andílek a tak malinkatá. A oranžová jako pomeranč. Měla žloutenku :-D Dneska jsme jí dali k narozeninám stříbrný řetízek s přívěskem znamení zvěrokruhu. Dívala jsem se na svou dceru a byla trochu smutná. Tak rychle vyrostla a tak rychle se všechno naučila. Moje malá - velká holčička, Márinka.

Paní kadeřníková

 

 

  Nejoblíbenější hra u nás doma je na "paní kadeřníkovou". V havní roli Márinka, která se nerada češe, ale moc ráda češe jiné. Potřebujeme spoustu hřebenů, kartáčů, zrcadlo a taky gumičky, sponky, skřipce a polštář pod zadek pro mě. Sedím na zemi a ty fvě meluzínky mi cuchají vlasy a dávají do nich kila sponek a skřipců :-D. Jednu dobu Márinka prohlašovala, že až vyroste, bude kadeřnicí.

První sníh

 A je to tady. Dneska poprvé letos sněžilo. Velké nadšení zachvátilo naši malou Hanýžku. Celé ráno tančila u okna jako Snoopy na boudě a sledovala jak padají vločky.

 Pak jsme šli ven, abychom otestovali situaci a já byla šíleně zvědavá na bezprostřední reakce :-D. Vloni se bála do sněhu šlápnout a vykřikovala na celou ulici:"Ník puj!!!" Přeložím: "Sníh je fuj!" Letos ne. Letos vystřelila ze dveří v nových botách jako hejno vrabců a radovalase:" Mami, ník pada, jupí!" tak snad jsme to překonali a bude i sáňkovat, bobovat a lopatovat s Márinkou...

První deka

  První deka, věrná kamarádka a společnice mých dnů vznikala vážení přátelé neuvěřitelných osmnáct let. Je to tak, nekecám. Začalo to kdysi velmi dávno, právě jsem dospěla a moje maminka se zbavovala starého dětského povlečení. Pravda bylo zvetšelé a to velmi. Jenže...Jenže bylo moje oblíbené hrozně dlouho. Bylo s růžičkami. Část jsem zachránila a schovala. Za nějaký čas jsem dostala od kamarádky přehoz na postel, látka se mi líbila, ale ten přehoz ne :-D Promiň, Jano, je to tak. Pořád jsem přemýšlela jak ho upotřebit a pak jsem někde četla článek o osadnících v Americe, jak ze zbytků šili deky, protože byl nedostatek materiálu, hm. V hlavě jakoby se mi rozsvítila žárovka. Ušiju si deku! Přidala jsem milované růžičky a doplnila starým prostěradlem a nastříhala si čtverce. Měla jsem v úmyslu šít ji ručně. Šlo to děsivě pomalu, naštěstí mého tehdy ještě přítele a jeho mamku napadlo koupit mi šicí stroj. Nechtěli abych se stím tak pachtila. Hurá šlo to rychleji! Jelikož jsem nevěděla nic o skutečném šití patchworku a quiltování vymýšlela jsem za pochodu co jak udělám. Nedopadlo to nijak valně. Ale...Ale deka byla celá, hřála a byla z mých rukou. Časem se velké čtverce poškodily a některé téměř zmizely používáním a vinou nedostatečného prošití a já měla víc načteno o patchworku a tak jsem se rozhodla deku opravit. Poškozené části jsem doslova zazáplatovala, deka dostala lem a každý čtverec jsem přepoctivě prošila rukou. Víc jí to sluší, co říkáte? Na výstavě by neuspěla, ale...Je moje, z látek které mám ráda a je semnou už dlouho a to je někdy nejvíc.

Háčkované bačkory

  


  Bačkůrková odyssea pokračuje. Moje posedlost hledáním dokonalého návodu pořád pokračuje. Našla jsem skvělý návod na dětské bačkory pro Hanýžku na blogu u Bandorky http://bandorka.blogspot.cz/2016/09/backurky-od-babicky_19.html a tak jsem je uháčkovala zkušebně. Po podobném návodu jsem toužila, je to jiný způsob než jsem zvyklá, chápete...Bačkory se povedly krásně a mě napadlo, že bych mohla udělat Márince a sobě. Pro Márinku jsem jen lehce upravila Bandorčin návod a bylo to. Pro mě to nebylo tak úplně jednoduché. Potřebovala jsem trochu víc pomoci a nakonec mi nezbylo než si přeložit anglický návod z tohoto originálu tu. Nakonec zbyl už jen manžel a ten ještě ode mě trepky nikdy nedostal tak vzhůru do toho a má je taky (moc je nenosí :-) ). Ale pořád to ještě není ono...budu to zkoušet dál.

Háčkovaná čepička

  ...ala podzim/jaro. Už hrozně moc dávno jsem měla uložený odkaz z mimibazaru na lentilkovou ušanku ( http://www.mimibazar.cz/navod.php?id=11171 ), tímto děkuji paní Janě Š. autorce návodu za inspiraci. Její návod mi nešel hezky udělat, tak jsem si ho maličko uzpůsobila. Nicméně miluju tyhle návody s fotografiemi, člověk snáz pochopí, co má dělat.

Na začátku jsem použila klasickou placku z dlouhých sloupků, kterou mám z nějaké staré praktické ženy:

1.řada: Magický kroužek a do něj uháčkujeme 18 DS
2.řada: do každého sloupku 2DS
3.řada: do každého 3.sloupku 2DS
4.řada: do každého 4.sloupku 2DS
5.řada: do každého 5.sloupku 2DS
6.řada: do každého 6.sloupku 2DS

Každou řadu jsem uzavírala PO. Dál už jsem nepřidávala a začala dělat řady s lentilkami, řad bylo 10 celkem, s tím, že jedna řada byla vždy 10DS a jedna lentilka a další řada pouze DS. Poté jsem zakončila čepičku lemem ala patent z DS. Uvažuji že čepičku podšiju bavlnou, protože jsem nitě tahala vnitřkem a jsou tam samozřejmě patrné. Mno, ještě uvidím. Čepička se Hanýžce líbí pořád ji chce nosit ( i doma :-D ). Máme ji však k podzimní vestě s kapucí.

 

 

   Vůbec nechápu jak se mi to podařilo, ale příze má stejný odstín jako vestička, takže to vypadá nádherně ( dle mého skromného názoru ). A takhle brázdíme podzimní krajinu:

 

 

 

 

 

 

 

Vlnkovaná deka

  Asi mi trošku přeskočilo, myslela jsem si v červenci. Přestěhovali jsme Hanýžku do velké postele a kojeneckou jsme zrušili. Při všem tom, co provázelo tuto změnu, nastal problém, čím přikrýt ve dne tuto novou postel :-). Mě napadlo, že bych mohla uháčkovat deku. Nojo, loni jsme si stěžovala, když jsem půl roku háčkovala deku ze čtverců pro Márinku. Rány se zahojily, pozapomněla jsem na agónii ze začišťování a sešívání a vymýšlení lemu za pochodu. Jdu do toho znovu. Mám zbytky dory a sonii, budu chytřejší, říkala jsem si. Přemýšlela jsem jaký vzorek použít. Jediné co jsem naprosto jistě věděla, bylo, že nechci čtverce, žádné další začišťování. A vzpomněla jsem si na vlnky, které jsem viděla v knížce o háčkování. Našla jsem ho a měla jasno, do toho jdu, vypadá to krásně a je to v jednom kuse. Deka je tak ze třetiny hotová. Držte mi palce. Narozeniny má Hanýžka v únoru, musím to stihnout.

 

 

 

Říjnová etuda

  Podzim už je v plné síle. Krásné a teplé dny skončily, aspoň tedy tady u nás v podkrkonoší. Počasí má na programu zamračeno a nekonečné mrholení...asi přijdou brzo plískanice, ale občas se najednou udělá na pár hodin hezky....

Rychlý irský chléb

  Pokračuji se svými experimenty s pečením chleba. Nemůžu si pomoct, je to jako droga. Hledám pořád další a další varianty, které by chutnaly našim jazýčkům a dařily se upéct. Tento týden jsem si vzpomněla na irský chleba s ovesnými vločkami, který jsem kdysi dávno viděla v časopise Apetit. Nikdy jsem ho nedělala. Asi nebyl ten pravý čas. Teď jak pořád peču, jsem si řekla, že bych ho mohla zkusit. Pomohly mu ty vločky. Já totiž miluju ovesné vločky, ale o tom zas někdy jindy. Našla jsem si recept a dneska se dala do pečení. Pro jistotu jsem nechala koupit i pečivo v obchodě, abychom nebyli bez večeře :-D. Nebylo to nutné. Chleba v troubě krásně vykynul a dokřupava se upekl, voněl jako ze snu. Nakonec se celá rodina shodla, že je výborný a že ho zařadíme k používaným receptům. Zkuste ho je vynikající!!! Sláva irům!!!

RECEPT:

250g hladké mouky
250g celozrnné žitné mouky
100g ovesných vloček
1lžička mleté jedlé sody
1lžička soli
25g másla, na kousky a trošku povoleného z lednice
500ml podmáslí

1. Troubu předehřejeme na 180st. celsia. Plech poprášíme moukou. Suché přísady smícháme v míse a promneme s kousíčky másla. Přidáme podmáslí a směs párkrát projedeme příborovým nožem. Pak zlehka rukama spojíme těsto a vytvarujeme asi 20cm v průměru velký bochníček.

2.Ten přesuneme na plech, ostrým nožem nahoře rozřízneme do kříže ( prý to zažene zlé skřítky) a dáme péct asi na 30 - 35 minut. Chléb musí mít světle hnědou barvu a zespoda znít při poklepu dutě.

3.Po upečení necháme vychladnout na mřížce pod utěrkou.

  Zaručeně zkuste, bude výborný. My jsme podávali s krájenými domácími rajčaty, sýrem, máslem. Umím si ho ale představit i s lučinou a jarní cibulkou, klidně i nasladko s dobrou marmeládou...MŇam.

Jak jem těžila blog

   Blogy jsou nekonečným zdrojem zábavy, krásy a informací, což je přímo skvělé. Už velice dávno jsem se naučila, že nevím ani setinu toho co potřebuju vědět. Návody na ruční práce, recepty, tipy na nákupy všeho možného. Prostě to co matka dětí a hospodyně v domácnosti potřebuje. Chce to jen trochu času a trpělivosti a kousek štěstí, aby člověk narazil na super blog. Stalo se, narazila jsem na blog U nás na kopečku. Zaujaly mě ty fotky hned v hlavičce. Pak jsem narazila na recepty a pak...no pročetla jsem blog celý :-). Trvalo mi týden než jsem se dočetla nakonec. Mělo to úžasné důsledky (tedy kromě nevyspání). První věcí byla pozitivní nálada. Nádherné fotky, fakt, že autorka má dvě dcerky jako já. To mě neuvěřitelně nakoplo. Bylo to skvělé. Tolik krásy a pozitivity člověka nádherně zvedne. Další věcí byly recepty. Mňam. Jsem od přírody mlsná a tak peču a vařím dost ráda a dobroty z tohoto blogu jsou neuvěřitelné. Vafle, kuličky z ikea, domácí oreo atd. Neskutečná zkušenost. Mám i jiné úžasné tipy na blogy...jen vytěžit jsem je ještě nestihla, blíží se podzim a to ubývá času....Krásné dny všem.