Pouzdro na kávu z automatu

  V práci máme spoustu automatů na kávu. Osobně používám hned tři z nich. Já vím, že to není zrovna dvakrát zdravé, ani ekologické, ale když mě to táááák moc chutná!!!! Jenomže horký kelímek mi trošku vadí na ruce a tak jsem se rozhodla udělat si takové to pouzdro na kelímek, neboli jak vyjádřili mnozí ponožku :-D. Na internetu jsem našla obří spousty návodů, ale buť zbytečně složitých, nebo zas moc jednoduchých a tak jsem jeden zplodila sama. Už ho češu do přijatelné formy, abych ho sem mohla dát. Hezky sedí a je praktický a krásný....no ne?!

Sely jsme osení

 Včera došla na naše tradiční setí osení před Velikonocemi. Každý rok to zatím dopadlo bídně, buť obilí nevzešlo, nebo ho sežral do Velikonoc Gary, nebo naopak rostlo tak mohutně, že jsme mohli klidně pořádat senoseč :-D. Ale my se nevzdáváme! Jednou to vyjít musí! Jednou bude osení tak akorát, abychom do něj uložili dekorativně kraslice. Jednou to určitě vyjít musí! Tak proč ne letos? Pokrok je, že letos se Hanýžka už nepokusila sníst semínka (a)nebo hlínu jako loni a předloni :-D.

Eliška Třešňopeckatá

 

 

   Nemůžu se nepodělit o výbornou zkušenost. Máme doma v zimě celkem chladno. Hlavně v noci a tak je pro mě vždycky úkol, holky zahřát. Máme teploučké deky, babička plete úžasné vlněné zimní ponožky, ale někdy to pořád nestačí. Pro Márinku jsem kdysi v chráněné dílně koupila pohankový polštářek, co se dá ohřát a strčit pod deku. Pro Hanýžku jsem našla něco trošičku jiného. Dorťáky. Z Fleru. Narazila jsem na ně už v létě, ale nakonec koupě dopadla z finančních důvodů až pod stromeček. Musím zdůraznit, že jednání s autorkou Dorťáků je neuvěřitelně příjemné, svižné. I přes pozdní objednávku dorazila Eliška včas a byla dokonalá. Radost z ní byla veliká, Hanýžce se moc líbila a to ještě nevěděla, co umí:-D. Momentálně patří k večernímu rituálu ohřívání polštářku s peckami a ukládání s Eliškou do postýlky. Dorťák funguje už tři měsíce, už jsme prali, chladili, ohřívali, brali na výlety a pořád je skvělá. Pavlo díky, kéž slunce svítí dlouho na Vaše dílo. Kdo se chcete podívat tak zde. Vřele doporučuji!

Plyšový budha

 

 

  Na tuhle knížku mě navedl fcb. Přes Startovač, kde autor knížku prezentoval jako jeden z projektů. Přiznám se,že mě zpočátku nejdřív nadchla hlavně myšlenka, že autor chce být ve své tvorbě svobodný a nezávislý. Raději si vydá knihu sám. A tak jsem tenhle projekt podpořila. Knížku jsem si dala pod stromeček. Vůbec poprvé v životě jsem si dala dárek sama sobě přiznám se a bylo to vlastně docela prima :-D. O autorovi Michalu Čagánkovi jsem už loni četla na jednom blogu v souvislosti s jinou jeho knížkou a tak jsem se dychtivě pustila do čtení. Knížka samotná má příjemný voňavý papír a přiznám se, e pro mě přitažlivé jemné obrázky. Jemnost je vlastně slovo které ji v mojí mysli dost charakterizuje. Její atmosféra je velice klidná, přestože děj je místy dost dramatický, nějak mi ne a ne vylétnout adrenalín, což byl naprosto nový, neotřelý pocit. Asi bych ji dokázala zhltnout velmi rychle, díky stylu psaní, ale nějak jsem nechtěla. Nechala jsem si ji jako lahůdku před spaním. Večer, když skončil můj aktivní den, děti už spaly, jsem se vracela ke stránkám a vychutnávala pomalu každou jednotlivou kapitolu. Spalo se mi dobře, jako bych si mozek osprchovala, nebo tak něco. Myslím, že se budu hodně vracet, v mysli a časem nejspíš i ke čtení. Už je zařazená v knihovně mezi mé oblíbence.

 

  PS: Dostala jsem k té knížce i ten náramek z titulky a je boží....vyrobila ho Araso macramé.

Gustav Meyrink

 

  Tak si tak bloudím levnými knihami. Znáte mě. Očuchávám knihy, čtu přebaly a čekám až narazím na nějakou, co semnou půjde domů a bude mi dělat společnost po večerech, kdy jsem příliš unavená na ruční práce. Jo, vážně k nim čuchám. Otevírám je a čichám jak voní papír a tisk. Jsem tím tak známá, že u nás v knihkupectví si na mě díky tomu vždycky vzpomenou :-D. No dobře, zpátky k tématu. Prohlížím, prohlížím a najednou mi do oka padne Golem! Ne opravdový, napsaný. Autor Gustav Meyrink. Od tohoto veskrze zajímavého spisovatele už jednu knížku doma mám snad věky. Kdysi dávno jsem jí dostala jako dárek od jednoho velmi blízkého kamaráda. Tehdy jsem ji přelouskala jedním dechem. Jmenuje se Bílý dominikán. Je to jedna z těch knih, které nejsou tématem veselé, ale přitom nepláčete. A teď Golem. Hm. Přiznám se, že ležel v mojí knihovně dlouho. Několik měsíců. Vždycky jsem kolem něj projela rukou a nevzala ho. Až teď. Prostě to nějak klaplo. Na čtení byl náročný, takže rozhodně nedoporučuji na čištění hlavy. Jenže. Jenže je zajímavý, jazykem zvláštní a originální. Ostatně jako Gustav Meyrink sám ......

Hercules Poirot

Zdroj:Pinterest

  Tak jsem zase po dloooouuuuhatánské době tvořila. Nemocné dítě poskytlo jednu výhodu, brzo usínalo a já měla volné večery. Dala jsem crossbody kabelku. Taknějak na mě přišlo Poirotovské období a sledovala jsem u práce Agathu Christie Poirota. Kabelka se tedy po něm jmenuje. Přijde mi i trošku postsecesní. Inspiraci mi poskytl návod od mé oblíbené autorky Vendulky od které často návody kupuji. Trochu jsem ji zvětšila pro potřeby dospělačky. Na kabelky pro holčičky si pamatujete?

  Tak podle jejich návodu jsem se inspirovala. Zvětšování bylo vážně děsivý proces. Párání (nadávání) a přepisování toho co dělám, abych měla kontrolu bylo vážně prima :-D. Klobouk dolů před lidmi, co vymýšlí návody, vážně! Mno, výsledek za to stojí myslím. Někdy, až zase bude čas zkusím zpřehlednit návod, aby byl srozumitelný i pro jiné lidi :-D....

  Mezi námi, Hercules je skvělý vzor. Stačí prý zapojit šedé buňky mozkové!

Zdroj:Pinterest

 

   Krásnou neděli, lidičky!!!

Jaro?!

 

 

 

 

 

 

  Takové normální ráno. Je šest. Zahrabaná do peřin spím. Najednou se peřina zvedne a pod ni foukne ledový vzduch a do ucha: " Mami ráno! Vstávej!" Hanýžka se nám probudila. Říkám si zrovna, jak je to bezva, když se nasouká ke mě i s obřím plyšovým psem. nezbývá na mě deka!!! Odevzdaně se choulím pod larisu, když v tom mě udeří do nosu vůně vzduchu....je to divné, je taková jako zimní...no to je určitě po noci, že. A nebylo. Když jsem se po slepu oblékla a vyšla před dům, čekal na mě pohled viz foto. Jaro? Fuj, sníh, studený vítr, mokro. Co z toho vyplývá? Vždycky věřte svému čichu!!!

Prach

Konečně jsem se dostal k přečtení závěrečného třetího dílu Hugha Howeho. První díl Silo mě tehdy velmi zaujal, druhý díl nazvaný Turnus mi přišel příliš rozkouskovaný, přeskakující a místy trochu osekaný stylově. Od třetího dílu jsem příliš neočekávala, popravdě jsem se do něj pustila hlavně ze zvědavosti, jak to dopadne. Překvapení bylo na místě hned ze dvou důvodů. První, styl jakby se vrátil k jedničce, vytvořená atmosféra byla skoro hmatatelná, charaktery postav získaly zpět plastičnost a děj byl napínavý a mnohem srozumitelnější. Konec byl druhá věc, osobně jsem vzhledem k duchu knih očekávala spíš opačnou variantu tragédie, nebyla jsem vůbec zklamaná. Celkově jde o příjemné čtení, přiměřeně sugestivní a dobře napsané.

Marůdek a blbinky

   
 Prý se děti snadno zabaví...

    Blbinky....

    Schovka....

     
     Vaření....

A prádlo, chachááááá!!!!!!!

  Hanýžka opět omarodila. Nuda se postupně valí na nás obě. Četly jsme, malovaly, skládaly, prohlížely, koukaly na pohádku a tak přišlo na řadu selfie s maminkou....:-D

Dík, mami

 

 

 

 Dostala jsem od maminky dárek. Tenhle krásnž podnos z ruliček. Akorát na dva šálky kávy...nebo čaje. Díky, mami.

Předjarní procházka

 

  Počasí se umoudřuje směrem k jaru, severák od hor se zklidnil a fouká teplejší, jakoby voňavý vítr. Brzy ráno jsou na obloze nádherné červánky, oranžové, karmínové a překrásně růžové stíny na blankytných oblacích, sluneční světlo ztratilo bílou zimní barvu a začíná jít dožluta....blíží se to! JARO!!!! Konečně můžeme vyrazit do míst v zimě nepřístupně zavátých sněhem....ještě zachumlaní došál a čepic, ale už ne zmrzlí....miluju to očekávání a naději....bude listí na stromech, květy, a tráva se zase zazelená, ještě to není vidět, ale už je to tak nějak cítit...

3

 

Pozdě ale přece mám zpracované fotky z 3. narozenin Hanýžky....Utíká to, roste nám jako z vody. Tentokrát jsem se utrhla z řetězu a dort jsem objednala. Tímto děkuji Monice Andělové, byl výborný, krásný a nezbyl, přestože měl tři kila :-D.