čtvrtek 29. října 2015

Vrozená vášeň...

Dneska to bude o něčem mimo dětí a ručních prací, no vážně. Bude to o mé celoživotní naprosté vášni až závislosti. O knihách. Někdy na prvním stupni základní školy jsem začala číst sama pro sebe, mimo čtenářský deník, mimo školní doporučenou četbu a jak mohou potvrdit členové rodiny, byla jsem k nezastavení, četla jsem vždy a všude a ještě v noci pod dekou až mi tatínek nakonec vymyslel čtecí lampičku, abych si neničila oči. A já se stávala pipi punčochatou, malým bobšem, Robinsonem Crusoe, Kapitánem Nemo...mno už asi chápete, že?! Samozřejmně, že čtu pořád, vždy a všude :-) Miluju Betty McDonaldovou a Roberta Fulghuma a Paula Coelha, Viktor Hugo byl mým snad nejoblíbenějším autorem v pubertě. A samozřejmě podléhám módním vlnám, jsem jen člověk :-) na podzim vždycky čtu Upíří deníky a Školu noci, bývá mi smutno a mám plnou hlavu starostí a tohle je oddyhové čtení. V prosinci pak čtu celou ságu Stmívání, každý rok, no vážně. Na jaře se nějak dostanu k Jihu proti severu a nějakému novému Stevenu Kingovi, pak přichází léto a já prahnu po něčem novém těžkém na přemýšlení a trochu neobvyklém, letos to byl Antoinne de Saint-Exupéry, Malý při, kterého vždycky obrečím, Noční let a každý rok poskočím kousek v Citadele, ještě jsem ji nedočetla, je moc hutná, dám vždycky tak dvacet stran maximálně a pak o tom musím přemýšlet...Letos jsem navíc objevila blog, kde jsou přímo přehršle nápadů na čtení...Princ a Večernice a tam narazila na knihu, kterou bych měla znát a neznám: Hovory s T.G.Masarykem od Karla Čapka. Musím říct, že je to neskutečně zajímavá četba, ještě nejsem na konci :-) A taky jsem nakousla dílo Václava Cílka, oblíbence mého tatínka, který mi půjčil jednu ze svých knih a já se o ni starám skoro mateřsky :-)

Díky, tati, máš to u mě. A tak se točím v takovém knižním kole roku, občas najdu něco nového, neotřelého, co připojím, nebo taky ne, pořád znovu se vracím ke svým miláčkům a stávám se aspoň na chvilku Scarlett O´Harovou, Sinuhetem, Malým Princem, Poutníkem, Betty v sanatoriu s tuberkulózou, Bellou, Elenou....a snažím se aby moje mysl nezapomněla jak si hrát :-)

7 komentářů:

  1. Jak už jsem říkala-včíchám čichám stejnou krevní skupinu. :-) Se čtením jsem na tom podobně. V dětství pod peřinou, pak cokoliv, početla jsem si i ve Zlatých stránkách. Moje domácí knihovna se díky několika posledním stěhováním umenšila, ale díky členství v knižním klubu zase roste.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-) no jo tak to jsme stejná krevní skupina, jen mě se ta knihovna pořád zvětšuje a to mám část knih pořád u rodičů...

      Vymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. nechápu, proč se moje příspěvky zobrazují několikrát...

    OdpovědětVymazat